Ráno Kliďas kvičel, že hustý provoz na mostě nenechal jeho hlavičce
bloudit v říši spánku. Ujistili jsme ho, že v Říši jsme, a ať honem vstává.
Čestmír, šéfpilot výpravy, usedá za volant Formana a valí si to i s námi
průměrnou rychlostí 140 km/hod směrem na Strasburg. Před francouzskou
hranicí ještě tankujeme plnou nádrž bezolovnatého, cena 1,5DM je oproti
francouzské mučírně vlastně dárkem.
Hranice Francie a Německa projíždíme, aniž bychom zhlédli jediného celníka.
Jenom opuštěný turniket kdesi v lesích a uvítací cedule Republique Francaise...ó,
kde jsi, mýtická železná opono...
Velím nabrat kurs Saint Étiene, náladu kazí pouze mýtnice na
dálnici - mnoho peněz za nižší kvalitu, než v Říši.
Po dálnici Čestmír udržuje rychlost 130-160 km/hod - předjíždíme i solidně
nafrněné Meďourky.
Cestou se dostáváme do nepříjemné bouřky, vody bylo tolik, že všechna auta
stála po straně, stěrače už proudy vody nezvládaly. Čestmír jen zavřel
okýnko a projížděl nejdrsnějším krupobitím.
Na noc stavíme asi 100km od Albi, u příjemné říčky. Před spaním
ještě debatujeme s Kliďasem o tom, kdo si koupil lepší stan - jestli on
Gemmu, která nepromokne, nebo já svého číňánka, který se rychle staví...
Debata zůstává nedořešena, jdeme spát. Ještě registrujeme, že nad horama
v dálce se blýská .
|
Naše věci se pomalinku vykládají. Tak tímhle vozem jsme přijeli, opovrhnuvše naším UAZem...v popředí Čestmír v pilotní kombinéze, za ním Yenn. Aby nedošlo k nedorozumění, náš je ten Forman, ne ten krátký Landrover za ním! |
[Zpět
o menu]