Dobytí Montséguru - čtvrtek, 8.8.1996

Ráno, tentokrát bez Kliďasových nářků nad kvalitou noclehu, razíme směrem Toulouse, Albi a Foix. Lehce po poledni stavíme v Castelnaudary, nasát atmosféru Occitánie a Languedocu a koupit si meloun (ten nenasáváme, ale konzumujeme...).
Drahně kilometrů míjíme směrovky Montségur. Dal bych krk na to, že ještě před lety, při mé poslední návštěvě, byly mnohem menší a zašlejší.
Okolo páté dorážíme na rozlehlé parkoviště pod hradem. Odhadem tam v tu chvíli stála padesátka vozů s příslušným osazenstvem, jež buďto šplhalo na hrad, nebo za hromového chlemtání likvidovalo rodinné zásoby coly. Jedno je jisté - na hradě Montségur nebudeme sami.
Ve stráni pod hradem nás čeká další nemilé překvapení - kasa. Vstupné je 20 franků, studentům sleva na 12FF. Vytahujeme průkazky studentů, Yenn pak pojišťovny a s kyselým výrazem platíme obolus.
Hrad je ve strmém kopci ve výšce 1207 m.n.m, výstup není nijak náročný, nahoře však nenápadně zevlujeme, dokud většina turistů nezmizí, abychom měli mýtické místo sami pro sebe. Teprve pak je nám dána ta pravá možnost důkladně se vyřádit s kamerou a foťákem. Na přespání to ale není.

Tak takhle Montségur vypadá, abyste si ho uměli představit. Má pětiúhelníkovitý tvar, leží ve výšce 1207 m.n.m. Jeho dnešní podoba je dána až rekonstrukcí ve 14. století, takže teorie, že pomocí oken ve věži (to úplně vzadu na fotce) kataři určovali slunovrat a já nevím co ještě, je mylná. V té době to tam vypadalo jinak. I ta vyvýšenina na hradbě úplně vepředu je novější, pokatarská, je to vidět, že je jiným zdivem...

A tohle už je pohled na hlavní věž, naprosto klasický pohled z hradeb, na které je samozřejmě zakázán vstup...ehm, cože? Jak vidno, hrad využil přirozené skály ke zvýšení své pevnosti. Tato věž původně také měla místnosti pro hradního pána a to v patře, byla velmi dobře vystavěná - blíže o tom však až v mojí knize. Rozhodně však patřila ke skvostům hradní architektury...

Naštěstí je pod hradem kemp, kde je prý přespání zdarma. Čestmír s drzostí sobě vrozenou nahazuje pojistky zásuvek u kempového rozvaděče a natloukáme baterky do kamer a notebooku. Stavíme stany a vaříme večeři na ohníčku, jenž si poté skupina mírně přifetlých francouzů bezostyšně přivlastnila. Naše už mírně nakvašené buřtíky jim však nevoněly.
Až do rána nám vyhrávají francouzské pecky a šlágry.