Kliďas ráno, navzdory svému včerejšímu zapřísahání se o nevstávání,
čiperně vyskakuje a s Čendou vyrážejí pro batoh se člunem. Já léčím lehkou
rýmu, kterou jsem včera chytil, a lehčí pohmoždění nohy, Yenn trápí bolavý
kotník.
Kolem nás se včera rozložil nějaký francouzský turistický klub - čtyři
stany dokonale zaplnily nevelkou loučku u jezera. A také vypudily rybáře,
mladí francouzi dokážou být pěkně hluční a nechutní.
Nad jezerem se válí mlha. Jsme s kluky ve spojení vysílačkou. S Yenn
se snažíme sušit věci, ale mlha nám v tom úspěšně brání. Dívám se na
cestu, po níž jsme se včera spouštěli, a nevěřím tomu, že je možné jí slézt.
Taktéž zjišťuji, že jsme včera suverénně vylezli na horu sv. Bartoloměje,
do výšky 2500 m.n.m., a to s celou potápěčskou výstrojí i člunem. Tomu
říkám frajeřinka...
Kluci nám mávají z hřebenů, mluvíme s nimi vysílačkou, dokumentuji kamerou
jejich cestu.
Varovat nás měla už odlišná ohrada na dobytek, již jsme včera přelézali,
správná cesta byla sto metrů od místa, kde jsme včera přecházeli my. Ještě
teď se mi třesou kolena při pomyšlení, jak snadno je možné odškrtnout 4
lidi v Pyrenejích. No, pro příště jsme poučeni.
Kliďas se vrací po čtyřech hodinách, Čestmír prý sestupuje „vlastním
tempem" - vzal si pantofle, protože ho bolely nohy a na naše dobré
rady nedal... Doráží půl hodinky za Kliďasem, ale budiž mu za to obdiv,
v pantoflích po Pyrenejích...
|
Tak, tohle je pohled od našeho tábořiště směrem k sv. Bartolomějovi, tj. tomu nejvyššímu vrcholku na fotce. Je ve výšce 2536 m.n.m a z jeho vrcholku jsme onehdá v noci scházeli k jezeru přesně touto kamenitou strží zachycenou na fotografii. Na malém plácku, který je přímo za kamenem ve vodě (ve předu na fotce) seděl tehdy Kliďas v podřepu se slovy „Voda, tady je voda..." Jezero jsme pak obcházeli z tohoto pohledu na fotografii po levé straně.Tohle je také jediná fotografie, kterou bylo možno pořídit přes všechnu mlhu a mrholení... |
Kluci nahoře nechali jenom bombu, pro ni půjdeme s Kliďasem zítra. Oblékám
si neoprén, kromě věcí na spaní je to moje jediná suchá věc. Rozhodli jsme
se, že před zítřejším potápěním prosondujeme profil jezera a změříme
si hloubku.
Nafukujeme člun, spouštíme ho na vodu a dvě hodinky se čachtáme
po jezeře se sondou. Nakonec jsme došli k závěru, že nejvyšší hloubka
bude mírně přes 15 metrů. Více prozradí zítřejší ponor. Ještě jdu na
hodinu pod vodu se šnorchlem, prohlížím si profil dna a typuju si
místa, nejvíce se mi to pozdává vzadu u skal, kde typuji námi hledanou
jeskyni. Proklínám rýmu a doufám, že mi nezpůsobí problémy při potápění.
 |
Tak tady u té stěny, ještě trochu více vlevo je naše největší naměřená hloubka - okolo 15ti metrů. A také zde je naše naděje, že v této stěně je pod vodou na dně jeskyně...nu, uvidíme zítra! |
[Zpět
o menu]