[Zpět
o menu]
Celou noc vesele bubnovaly kapky na tropika našich stanů, vlhko se u
nás stále více zabydluje. Je třeba pomalu opustit jezero, protože na
zlepšení počasí není naděje, průzkum okolí je holým nesmyslem a
pod vodu už není s čím jít. Původně jsme zamýšleli snést jen výstroj
a vrátit se k jezeru, nazítří pak sestoupit se stany. Měníme po zralé úvaze
rozhodnutí, dnes odneseme výbavu, jako jsou stany a věci na spaní, přespíme
dole v kempu a zítra se vrátíme pro zbytek. Umožní nám to oddychnout
si od rizikových a namáhavých výstupů, dosušit věci.
Sestup po značkách trval tři hodiny, proběhl bez problémů, ač se
po vrcholcích válela mlha a rozčiloval nás neustálý chaos ve značení, ač
jsme si na něj již docela zvykli a přišli zvláštnímu francouzskému systému
na kloub. Na asfaltku jsme vyšli o pár metrů dál, než posledně.
V nížině bylo příjemné sluníčko, rozbili jsme stany v našem oblíbeném
kempu a vykoupili jsme místní obchod, zejména z pohledů. Vyřízení korespondence
zabralo většinu večera a jenom já s Yenn jsme proinvestovali přes tisícovku.
Večer otravoval jakýsi obejda, správce kempu s tím, že by chtěl zaplatit.
Usmlouvali jsme poloviční cenu zříkajíce se sprchy, neboť Čestmír
odhalil, jak je možné z ní vydloubnout žetonek, jehož vhozením se zapínala
a jenž tam hodil někdo před ním. Zlaté české ručičky.
Víte lidi, jak krásně se spí v teple a suchu?
[Zpět
o menu]