Dějiny Necronomiconu
podle Howarda Phillipse Lovecrafta
Původní titul Al-Azif jest slovem používaným araby k vyjádření nočního zvuku (ve zkutečnosti vydávaného hmyzem) pokládaným za vytí démonů.
Knihu napsal Abdul Al-Hazred, šílený básník ze Sanaa v Jemenu, jenž žil
za Ommiadovského kalifátu - tj. cca okolo roku 700 n.l. Navštívil zříceniny
Babylonu a podzemní chrámy v Memfisu, několik let ztrávil sám na velké jižní
arabské poušti - Roba al Khaliyeh, též Prázdné místo, jak ho jmenují antiční autoři,
nebo Dahma či Crimson, jak ho nazývají dnešní arabové. Tato poušť je obývána sluhy zla,
démony a zrůdami smrti, je o ní vyprávěno mnoho hrůzostrašných historek a zkazek těmi,
kdož se odhodlali proniknout za její hranice.
Sklonek života ztrávil v Damašku, kde také napsal Al-Azif (Necronomicon); o jeho
smrti či též zmizení roku 738 n.l. bylo vyprávěno množství hrůzných a rozporuplných zpráv.
Podle Ebn Khallikana (12. stol, životopisec) byl za bílého dne polapen neviditelným monstrem
a byl zežrán před velkým počtem hrůzou zmrazených svědků.
O bláznovstvích Abdul Al-Hazreda je vyprávěno bezpočtu příběhů. Tvrdil kupříkladu,
že navštívil bájný Irem, nebo město Pillar a pod ruinami jistého bezejmeného pouštního
města nalezl šokující letopisy a díla rasy starší, než je lidská. Byl pouze lhostejným
muslimem uctívající neznámé síly, které nazýval Yog-Sothoth a Cthulhu.
Roku 950 n.l.byl Azif, jehož získali a s vážností přijali mnohými křivolakými
a tajnými kanály snad všichni význační filosofové té doby, tajně přeložen
do řečtiny Theodorem Philetasem z Constantinopole pod jménem Necronomicon.
Celé století tento počin poháněl jisté experimentátory k hrozným pokusům,
dokud ho nezačal vymícovat a pálit patriarcha Michael. Poté o něm bylo slyšet
jen zřídka, spíše potajmu, ale roku 1228 ho Olaus Wormius přeložil do latiny.
Tento latinský text vyšel dvakrát - nejříve černotiskem v 15. století (evidentně
v Německu) a po druhé v 17. století (patrně ve Španělsku. Obě vydání postrádaly
jakékoliv identifikační známky, které by pomohly určit čas a místo vydání - obojí
je značeno pouze interní typografickou značkou.
Oba překlady, jak latinský tak řecký, byly zakázány papežem Řehořem IX roku 1232 krátce
po dokončení latinském překladu, jenž tuto nežádoucí pozornost vyvolal.
Arabský originál byl ztracen již za časů Wormia, jak napovídá jeho úvodní poznámka
(je zde, jakkoliv nepřesný počet tajných kopií, jež se objevily v San Francisku
během minulého století, ale později podlehly plamenům); zároveň není ani stopy
po řecké kopii, jež byla vytištěna v Itálii někdy mezi rokem 1500-1550 - byla
zaznamenána při spálení knihovny jistého salemského muže roku 1692.
Anglický překlad zhotovený dr. Johanem Dee nebyl nikdy vytištěn a existuje jen
ve zlomcích odkrytých z originálu MS.
Z latinských textů nyní exituje překlad z 15. století, jeden je nyní pod zámkem
v Britském muzeu, překlad ze 17. století je v Bibliotheque Nationale v Paříži. Další
překlad ze 17. století je ve Widenerově knihovně na Harvardu a v knihovně Miskatonské
university v Arkhamu, stejně tak v knihovně University v Buenos Aires.
Počet existujících kopií je nejistý, v podstatě tajný a překlad z 15. století je podle
neustále kolujících zvěstí ve sbírce jistého amerického milionáře. Stále nejasnou
hodnotu má zpráva, že část řeckého překladu z 16. století je v držení salemské rodiny
Pickmanových; pokud tomu tak skutečně bylo, pak zmizela s umělcem R.U. Pickmanem,
jenž se beze stopy vypařil z kraje roku 1926. Existence knihy je striktně popírána
autoritami většiny zemí a všech klasických církví. Čtení vedlo k hrozivým důsledkům.
To je jedna ze zpráv o této knize, o níž se všeobecně ví jen tak málo, že R.W. Chambers
použil její ideu ve své ranné novele Král ve Žlutém.
Pozor, připravuje se český překlad jednotlivých knih, o čemž Vás budu informovat podle postupujících prací...
[Zpět o menu]