|
Stěhovák
V tom bytě každá věc
na svým místě stála
jen vitrína, knížky,
rádio a láska
chyběla
teď s prachovkou na divanu
diskutujeme o barvě tapet
o tónu potahů
soustředění
hlasy ticho brázdí
záchod nesplachuje
voda neteče
konečně v našem domě
šťastni?
Na skříni pár zářezů
dlaždice studí
a kloužou parkety
v teplákách udření
snažíme se hledat
cestu ke druhému
proč stěna pláče
snad jsme sebe nezapomněli
když stěhovák do dáli uhání.
_/\_
* * *
Na strohý text napíšu rým
na cynismus líbivou melodii
kde mne káže inspirace
nepovím
snad muži
svalnatí, milí i hezcí
lákají mne svou hrou
za co se stydí
na hořkost
láskou odpovím jim
na vábné pohledy
na strohý text
napíšu rým
na city muže
za jeho všechno
neprosím
pak přestala bych psát básně
pak bych se jen milovala
proto kdo mne nejvíc inspiruje
snad muži
mé lásky prokleté
_/\_
* * *
Její oči zešedlé
Kdes spatřil před lety
Kapku jasu
Líce vybledlé
Křičí po soucitu
Věřila
Na nekonečnou lásku
Jen kapesníky
Promáčí jí kapsu
Utopenou z pocitu
Vtepaných v pásku
Jíž se ozdobila
Dávají jí zbraně
Berou srdce na kusy
Myslí jen na sebe
A chřadnoucí tělo
Čekává
Na pokusy
Na návštěvy z milosti
Jeho exhibice marnosti
Ubírá jí zbytek sil
Co mívala
I její krásu
Špendlíky si sype
Na mrtvou podlahu
Leze po ní bosá
Těch tisíc jehliček
Je ničím proti bolesti
Která se jak had rozpíná
Kdesi uvnitř.
_/\_
* * *
Miluj mne
Umiluj k smrti
Když ke mne zavítáš
Zavírám okenice
Těch pár chvil
Věřím na velkou lásku
Lepící se na stěny
Ničím ji neseškrabu
A chytám zbytky do dlaní
Doufám, že snad
Sama jednou nebudu
Proto miluj mne
Umiluj k smrti
Nic hezčího nás nečeká
Tak pojď
Budeme svými vrahy.
_/\_
Miluj syna svého – Part II.
Milá matko,
Tvého citu bych se snad dovolal,
Kdy si u postele sundáváš
Děravé punčochy
A lákáš svými vyhaslými půvaby
Můj žalostný chtíč
Jsi první žena
Jíž jsem miloval
Krotila mé neplechy
Mívala i mou duši
Teď bych nad vším zaplakal
Proto ptám se, která síla
Zbaví mne
Tvé děsivé odpornosti
Přál bych si utéct ven
A setřást tvou lásku
Učiněný sen
A za mřížemi ústavu jsem se trápíval
Proč jsi mi to udělala
Proč zrovna
Ty jsi moje máma?
_/\_
Má noc je čaroděj – verze No. 2
Žijeme na ostrově temnoty
Jen já a ty
Tvoje ruce prokletý
Sypou mi do vlasů sůl
Někdy i pouštní písek
Jenomže ta černota
Ti ruce pomalu stíná
Třešně bez pecek
Stejně nerostou
Dobrota magického lháře
Se jak růže rozpíná
Ostrov temnoty stal se
Silou mou
I když
Nebe se nerozdírá.
_/\_
Děti noci
Slyšte jak nám děti noci hrají
Na housličky
Na tympány
Na piana
Na spinety
Pochod pařížský subrety
Divně jí Špičáky narostou
Kol úst jen kapky krve
Jí husičky
(jsou z ráje vyhnány)
zpívá kuplety
na prstech jitra svěžesti
oj ty bído červí
děti noci fidlají
snad trochu falešně
divně se oči lesknou
divně si s jídlem počínaj
tma jim hlavy halí
s načatým večerem chtivě
chopte se nástrojů
a o svém vkusu
kvarteta ďábelská
nás přesvěčte
navzdory bálu upírů
neříkejte nikdy ne!
_/\_
Dole na mne
Dole na mne
Jsou vidět
Všechny skla
Mne svlíkni
Dolů klesáš
Nechci slyšet
Pleskání těla
O studený podlahy
Duši se vyhni
Mi šeptáš
Dole na mne
Cítíš záchvěvy
Mých nohou
Mých skel
Tvůj brácha
Štěkáš
Za oknem stojí
A pozoruje
Mý hněvy
Obličej ti zčervenal
Mažeš ho prachem cest
Opilí touhou
Dnes chvíli svoji
Ráno se chvěje
Nesnáším špehy
Za závěsy tisíců měst
Se koupou
Se koupem
Dole na mne
Vášní zhynem
Náš život v sázce
My se sbližujem
A koupem
V naší tichý lásce.
_/\_
© Martina Bittnerová; 1998
|
