|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||
|
|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|||
|
|
||||||||
|
Martina BittnerováDo toho bytu jsem vážně nechtěla chodit...Do toho bytu jsem vážně nechtěla chodit.Vždycky jsem se tam ale vrátila. Bydlela v něm Jana s Katkou, Pavel a rovněž občas přenocující Pavlův kamarád Tomáš. Jana měla svého přítele Honzu daleko od této bizarní společnosti, šťastlivka. Zoufalá Katka spala s Tomášem a já s Pavlem. Nic víc bys v tom nenašel, ačkoliv jsme obě mlčky chtěly něco jinýho. Vždyckly jsem za nimi utíkala před vlastní samotou, aby na mne padla samota ještě větší. Jana vždy raděj odcházela pryč za Honzou a my zalezli do svých pokojíčků. Přestávala jsem si vážit sama sebe. Věděla jsem, že za jiných okolností bychom si s Pavlem rozuměli, že i Katka by mohla poznat s Tomášem štěstí. Nicméně oba dva se většímu poutu mocně bránili. Ve světlých okamžicích kobnverzace jsme poslouchaly s Katkou každá za svou zdí jejich stesky o jejich zklamání a nepovedených vztazích. Nikdy jsme si my dvě neřekly víc než :“Ahoj.“ Ale chápaly jsme se beze slov. Staly se z nás spojenci.Smutní spojenci, co jen čekají. Ticho mezi námi, ten zdánlivý klid, narušila Katka vnávrhem návštěvy zoologické zahrady. Souhlasila jsem. A tak jsme jedno slunečné odpoledne vyrazily za zvířátky. Prohlížely jsme si s nadšením lachtany a lední medvědy. Sdělovaly jsme si vlastní biologické poznatky. Pak jsme narazily na dikobrazy. Stáli proti sobě sameček se samičkou a velmi něžně si vzájemně olizovali čunáčky. Vypadali jako jarní milenci, co světu ukazují svůj vroucí cit. V ten okamžik jsem si uvědomila, jak je sex bez lásky ponižující a láska bez něj nenaplněná. Podívaly jsme se s Katkou na sebe. Ten jediný pohled vyjádřil naše pevné rozhodnutí. Do Pavlova bytu jsem přestala chodit. Zbavila jsem se toho prokletí. Katka se odstěhjovala. Potkala jsem ji ve městě v tričku s dikobrazem a s taškami v náručí. Usmívala se. Šeptla mi uprostřed davu: „ Našla jsem začátek, našla jsem sebe a svou hrdost.“ Já pak doma spláchla do záchodu bolestínskou tvář a oblékla si staré odřené kožené kalhoty. Jsem zas drsná holka. Jsem na začátku. © Martina Bittnerová; 2000 |
|
|